Když Kain kamenem rozbil hlavu Ábelovi zničil jeden z mnoha vesmírů. Snaha pochopit svět který nás obklopuje, vytvořit si jeho obraz je dána každému člověku. Proto i Ábel měl svoji konstrukci univerza, která mu pomáhala hledat své místo v řádu přírody. Je fascinující že člověk je schopen vytvářet konstrukce vesmíru a naprosto ohromující je, že tyto, v některých případech obrovsky strukturované světy se vejdou do tak malého prostoru jaký zaujímá lidský mozek.

KAMENY A HVĚZDY

Neuchopitelný prostor který se nad naší hlavou, přikovanou tělem k zemi, každou bezmračnou noc otvírá, je výzvou k tomu abychom se k němu vztáhli, abychom se vyrovnali s hvězdami. Jako my, ještě více, větší silou jsou k zemi připoutaný kameny. Snad proto měli a mají lidé touhu kameny vztyčovat přemísťovat. Dávat je do vztahu k nebeskému řádu.

KAMENY A HVĚZDY

Když otvírám kamen, již když si ho nechám v lomu vylomit, jako bych se vydával na cestu do minulosti. V kameni jsou petrifikovaný příběhy které se již udály. Odlomením a hlavně vyleštěním tvrdého kamene vzniká pocit že vidím do větší hloubky a rozeznávám větší detaily. Hvězdář se dívá do hloubky vesmíru a je zajímavé, jak často jsou obrazy objevující se uvnitř kamene podobné těm, které zahlédne v minulosti vesmíru. Jako hvězdář konstruuje svůj obraz universa z energie minulých dějů, tak i já z kamene vzniklého v minulosti vytvářím svůj objekt. Oba se v tomto čase snažíme uchopit realitu které jsme součástí.

KAMENY A HVĚZDY

V roce 1997 mě požádal Jan Palouš, ředitel Ondřejovské hvězdárny, zdali bych mu nevymyslel adjustaci bysty zakladatele hvězdárny Friče. Autor je významný sochaře Stefana. Bystu ke stému výročí založení hvězdárny nechala odlít a hvězdárně darovala, rodina Fričů. Předložil jsem dvě verze, ale žádná tehdy neuspěla. Nakonec jsme se dohodli na kompromisu, jak v podobě památníku, tak i v jeho umístnění.

Během hledání vhodného místa pro umístění bysty, jsme několikrát prošli areál hvězdárny. Pohled na něj nebyl vždy utěšený. I když již zmizely největší hrůzy a devastace, přesto zbývalo dost toho co bylo třeba napravit, nebo kde bylo nutno najít nové a vhodné řešení. Napadlo nás, že by bylo dobré,umístit do areálu hvězdárny objekty, které by propojily nové, a často těžko výtvarně kompatibilní součásti provozu ústavu, s jeho historickou částí, a i mezi sebou. Během doby které od založení hvězdárny uplynuly se několikrát významně proměnil stát na jehož území ústav leží. Tyto politické změny se zákonitě odrazily v podobě hvězdárny, a to ne vždy příznivě. Také samotný vědecký a výzkumný provoz se podstatně proměnil a tím se měnil i architektonický a výtvarný prostor. Změnila se komunikace, vznikla nová centra, a dříve frekventovaná místa se přesunula na periférii. Tyto skutečnosti bylo třeba zohlednit. Dobrá, dobře umístěná a podnětná socha může oživit umrtvená místa, vyvolat nové asociace a doufám, že přináší nové podněty a snad i zprostředkuje mezioborovou komunikaci. Přizvali jsme ke spolupráci teoretičku umění Magdalenu Juříkovou, člověka který o současnem českém sochařství ví mnoho. M. Juříková oslovila výtvarníky a vše se dalo do pohybu. Začal vznikat unikátní soubor skulptur. Některé s tématem kameny a hvězdy souvisejí volně, jiné přímo vznikly z daného podnětu a pro vybrané místo a některé jsou dokonce zapojeny do velkého nebeského divadla. Za těch šest let objekty jakoby srostli s daným prostorem. Vzniká polyfonie přírody, krajiny s nádhernými výhledy, parku, historické i nedávno vzniklé architektury, techniky, sochařských objektů a nádherného nekonečného vesmíru.

KAMENY A HVĚZDY

Nepatrný kámen a ještě nepatrnější socha, nesmírná velikost hvězd a ještě úžasnější vesmír. Nesmyslné srovnání! Je ale skutečně tak nesmyslné? Není to tak dávno kdy slunce obíhalo kolem země. Byli jsme středem univerza a obětní kámen byl středem našeho světa. Mýlili jsme se! Asi ano. A co teď, vidíme v této chvíli svět absolutně pravdivě? Poznali jsme význam a hierarchii všehomíru? Co když jeden nepatrný „kámen“ je významný? Co když naše hvězdná soustava je něčím jedinečná, třeba všedností? Co když okrajové místo které zaujímá v naší galaxii je jedinečné? V něčem určitě je. My se na tento svět díváme odsud a na tomto nepatrném kameni, naší ZEMI je, a asi ještě nějakou dobu bude, spousta ještě nepatrnějších kamínků našeho vědomi, ve kterých se zrcadlí nepřeberné množství vesmírů. Kámen který stavitelé zavrhli, stal se kamenem nárožním.

 

Text byl publikován v katalogu „Kameny a hvězdy“. Vydal Astronomický ústav AV ČR, Praha 2004.