Srdečně Vás zveme na výstavu
JARO
Bude zahájena v sobotu 11. 7. 2020 v 14:30 v Ateliéru GH
Lázeňská 1112
Kostelec nad Černými lesy
V rámci nového uspořádání mé malířské práce v novém depozitu obrazů, během letošního jara, jsme v Ateliéru GH nainstalovali výstavu „JARO“. Expozice zahrnuje obrazy a objekty z osmdesátých, devadesátých a i práce současné spojuje jeden společný znak, gesto. Nejstarší práce je obraz malovaný na dřevěné desce z roku 1982 „Konstrukce“ a poslední práce, kterou zde prezentuji, je instalace „365 naléhavých vzkazů“, kterou jsem dokončil začátkem letošního roku. Výstava probíhala celé jaro, ale mimo rodinu a pár známých ji nikdo neviděl, v sobotu 11. července v 14:30 ji konečně oficiálně otevřu. Výstavu je možno navštívit každý pátek od 14:00 do 17:00, v sobotu a neděli od 10:00 do 16:00, a to do 17. 8. 2020.
Zdenek Hůla
• • •
ZLOMEK DNŮ
Připravuji s nakladatelstvím Togga vydání Haiku 2018 pod titulem Zlomek dnů.
Někdy v sedmdesátých jsme s bratrem vydali takovou drobnou bibliofilii, několik haiku od Macuobia Bašóa, Jirka vyryl písmo a já jsem udělal několik dvoubarevných lin, Bašóovy básně v podstatě procházejí rokem, zachycují jedinečnost i univerzalitu, cykličnost, stálost pomíjivého. To mě uchvátilo a inspirovalo a v roce 1979 jsem namaloval cyklus sto čtyř obrazů „Pokus o jeden rok“, o deset let později jsem každý den vytvářel drobný objekt, soubor jsem nazval „Hůlky“, v roce 2018 jsem se potřeboval o něco opřít, psal a maloval jsem haiku, jedno týdně, 52 týdnů, jeden rok, 365 dní.., každý den je jedinečný a něco, událost, situace, barva se vříznou do prostoru, vytvoří obraz, čas navíc, nemizí, jsou stále se mnou.
HAIKU 2018
Každý týden roku 2018 napsal jsem jedno volné haiku, které reflektovalo můj osobní prožitek, vytiskl na papír color copy A4 120 g a vytvořil na tomto formátu výtvarný ekvivalent textové části, vznikl soubor 52 autorských listů. Při tvorbě haiku jsem dodržoval jen to nejjednodušší pravidlo, báseň má 17 slabik.
Zlomek dnů – Obálka (pdf soubor)
• • •
PRESBYTÁŘ KOSTELA SV. BONIFÁCE
Liberec, Dolní Hanychov
V tomto ne zcela standardním čase, po delším úsilí, sedmi rozlámaných sklech a nových pokusech, se nám během svatého týdne podařilo v Liberci – Dolním Hanychově, v kostele sv. Bonifáce na Zelený čtvrtek 9. 4. 2020 instalovat mensu. Práci jsme dokončili po Velikonocích v úterý 14. 4. 2020.
OLTÁŘ
Koncepce nového oltáře reaguje na architekturu kostela, zohledňuje rozměry a výtvarné ztvárnění sochy sv. Bonifáce a jeho legendu. Z původního oltáře je do kompozice začleněna polychromovaná dřevěná socha, která je umístěná na žulovém pylonu. Blok je tradičně kamenicky vylomen z Liberecké žuly (Exodus 20, verš 25. Jestliže mi budeš dělat oltář z kamenů, neotesávej je; kdybys je opracoval dlátem, znesvětil bys je), kámen má mimo estetické a funkční role také symbolický rozměr (Matouš 16. Verš 18. A já ti říkám, že ty jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekla ji nepřemohou) a je to také typický místní materiál, který je často využíván v architektuře i umělecké tvorbě. Dubový mohutný hranol, ve kterém je umístěn svatostánek, reaguje na jednu z legend o sv. Bonifáci (Vesničané z Fritzlaru poblíž Geismaru měli za přední božiště mohutný dub zasvěcený hromovládci Thorovi. Bonifác rozhodl o jeho podsekání a skácení. Lid s hrůzou čekal, co se stane a když se Thor vůči Bonifácovi ukázal bezmocný, přešel lid na stranu Bonifáce. Ten ze dřeva poraženého stromu ještě postavil kapli sv. Petra.). Pět vertikálních linií, na čelní straně žulového hranolu v průsečíku s horizontálou symbolizují pět ran Ježíše. Do horizontálního řezu je vložena skleněná deska, ve které září věčné světlo. Materiály použité při tvorbě oltáře – dřevo, kámen a sklo mají hlubinný symbolický význam, ale také se váží k tradicím Liberecka. Stejné materiály budou vytvářet další část oltáře, mensu a ambon.
Ambon je koncipován a realizován jako kompozice tří materiálů kamene, dřeva a skla. Žulové desky odkazují k Deskám svědectví (Exodus 32, verš 15, 16. Mojžíš se otočil a sestoupil z hory. Měl v ruce dvě Desky svědectví, desky popsané z obou stran, popsané zepředu i zezadu. 16Ty desky byly Boží dílo a to písmo bylo Boží písmo vyryté na deskách. Exodus 34, verš 4, 28. Mojžíš tedy vytesal dvě kamenné desky podobné těm prvním. Brzy ráno pak vstal, vystoupil na horu Sinaj, jak mu Hospodin přikázal, a v ruce nesl dvě kamenné desky. Mojžíš byl s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Byl tam bez chleba a bez vody. Slova smlouvy, totiž Desatero, zapsal na desky.), na vnitřní straně desek je zachovaný přírodní povrch kamene vzniklý rozlomením, zobrazuje fragment universa, který není dílem člověka, svojí jedinečností a zároveň zákonitostí je dílem a obrazem stvoření, tedy zákona, vnější strana interpretuje jedinečnost odlomené plochy, vybroušením umožňuje vhled do struktury kamene, vytesanými hebrejskými písmeny jsou označeny strany, zároveň odkazují k Žalmu 119, ל Lamed (90Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích. 91Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává. 92Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti. 93Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení. 94Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil! 95Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla. 96Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích. 97Vidím, že vše dokonalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svoboda bez konce!), פ Pe (Tvá svědectví jsou úžasná, to proto je chci zachovat! 131Tvé slovo s sebou světlo přináší, prostým dodává moudrosti. 132S ústy otevřenými vzdychám dychtivě, protože toužím po tvých příkazech! 133Pohlédni na mě, prosím smiluj se dle práva těch, kdo milují jméno tvé. 134Upevni mé kroky ve svých výrocích, ať mě neovládne žádný hřích! 135Vysvoboď mě z lidského bezpráví, abych se řídil tvými pravidly. 136Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým, nauč mě prosím svoje zákony. 137Z očí mi slzy proudí potokem – lidé se neřídí tvým Zákonem!). Desky jsou vloženy do lůžka v dubovém soklu (Deuteronomium 10, verš 1,2. Tenkrát mi Hospodin řekl: „Vytesej si dvě kamenné desky, jako byly ty první, a vystup ke mně na horu. Zhotov také dřevěnou truhlu. 2Já na ty desky napíšu slova, která byla na oněch prvních deskách, jež jsi roztříštil, a ty je uložíš do truhly“). Ambon je ukončen pultem z taveného skla symbolem transparentnosti a také nekonečnosti, nad neopracovaným zakončením kamenných desek se jako nad horami, nad zemí prostírá neuchopitelné nebe (Iz 55:9 Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.).
Mensa objekt je vytvořený z dvanácti kamenů a sedmi skel, kameny jsou vylomeny tak, aby na nich byl co nejméně vidět umělý zásah, aby přirozený lom kamene a jeho individualita (různá struktura, barevnost, velikost) symbolizovaly jedinečnost každého stvoření i člověka, která není dílem člověka, ale dílem a obrazem stvoření (Exodus 20, verš 25. Jestliže mi budeš dělat oltář z kamenů, neotesávej je; kdybys je opracoval dlátem, znesvětil bys je), dvanáct kamenů připomíná rozdělené vody Jordánu (Jozue 4, verš 5a řekl jim: „Jděte doprostřed Jordánu před Truhlu Hospodina, vašeho Boha. Každý si zvedne na rameno jeden kámen, podle počtu izraelských kmenů, 6aby se pro vás staly znamením. Až se vás v budoucnu děti zeptají: ‚Proč tu máte ty kameny?‘ 7povíte jim: ‚Protože se vody Jordánu rozdělily před Truhlou Hospodinovy smlouvy. Když přecházela Jordán, vody se rozdělily.‘ Proto budou tyto kameny synům Izraele připomínkou až na věky.“), Eliášův Hospodinův oltář (Královská 18, Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů, jež vzešly z Jákoba, který dostal slovo Hospodinovo: „Budeš se jmenovat Izrael.“ 32Eliáš z těch kamenů postavil v Hospodinově jménu oltář a kolem něj udělal strouhu, do níž by se vešly dvě míry zrní.) a dvanáct apoštolů, které Ježíš povolal (Marek 3, verš 13. Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a přišli k němu. 14Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je poslal kázat 15a aby měli moc vymítat démony. 16Ustanovil jich dvanáct: Šimona (kterému dal jméno Petr), 17Jakuba Zebedeova, jeho bratra Jana (ty dva pojmenoval Boanerges, „Synové hromu“), 18Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Horlivce 19a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil.). Pět kamenů a sedm skel nese sedm kamenů, je obrazem propojení nebe a země a jeho stvoření v sedmi dnech; ke kameni, skále je přirovnán Petr (Matouš 16, verš 18. A já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou.), poslední odkaz je Matouš 21, verš 42 – 44. Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘ 43Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce. 44Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“ Kámen zde není nějaký dekorační prvek, ale skutečnost, která není líbivá, ale můžeme na ni stavět, můžeme se o ni opřít, i když ne vždy jsme schopni pochopit její krásu.
• • •
365 NALÉHAVÝCH VZKAZŮ
Každý den roku 2019 vzniká hůlka, prezentuji gesto stromu nebo keře, se kterým se tento konkrétní den potkám; kmínek, drobnou větev ořežu kapesním nožem a napíši datum. Vznikne korpusová hmotná podstata dlouhá přibližně 33 cm s jedinečným pohybem, gestem. Objekt polychromuji barvou, se kterou právě pracuji, tím propojím čas růstu s mým časem tvorby. Objekt, hůlku zavěsím tak, aby růst směřoval k zemi. Instalace celého souboru bude vycházet z podmínek prezentace.
Rozpřáhl jsem ruce a zakřičel, hmatám v prostoru, snažím se uchopit, dotýkat se, dotkl jsem se světa, Matky Země, mohu se o ni opřít, jsem tak blízko, celá mi patří, vstávám, vztyčil jsem se a vzdálil, oddělil, vyloučil, vymezil, vidím zemi jako obzor, obzor zavírá, vyzývá, vykročil jsem, krajina mě míjí, chci znovu uchopit Zem, uchopit svět, vztáhnout se jak strom vrostlý v zemi, větvemi prorostlý vesmírem, hvězdy jsou v jeho koruně, řežu kmínek, oholím ho, vzniká hůl, líska, otáčím ji špičkou dolů, dotýkám se země, kosmos je všude, mám poutnickou hůl, jsem poutník, vycházím, gesto chůze, gesto ruky, gesto růstu, gesto prostoru, gesto universa, gesto času, gesto rostliny, gesto jedinečnosti, gesto příslušnosti, gesto gesta, gesto zastavení, gesto pádu, gesto skály, gesto stromu, gesto větru, gesto vody, gesto světla, gesto prázdna, gesto cesty, gesto křiku, rozpřahuji ruce a mlčím.
• • •
VE SKALÁCH
199 X 122 cm
akryl, plátno, plátkové zlato
2019
Dokončil jsem obraz „Ve skalách“, který vychází z mých úvah o malbě a kompozičním rozboru obrazu „Madona ve skalách“, použil jsem princip, který často používám při konstrukci kompozic svých obrazů. Pracuji s malými prvočísly, dělím strany zvoleného formátu na třináct dílů tak, aby číselná řada šla zleva doprava a zdola nahoru. V různých systémech variuji propojování bodů s číselnou hodnotou 2, 3, 5, 7, 11, 13. Vznikají různé sítě, struktury, ve kterých hledám kompozici. Je zajímavé, že pětka dělí stranu v poměru, který je velmi blízký zlatému řezu. Podle tohoto systému jsem také udělal rozbor Leonardovy Madony ve skalách. Až neuvěřitelně to pasuje, musel jsem ale horizontální řadu čísel otočit, začít vpravo a pokračovat doleva, Leonardo da Vinci byl levák a psal zprava do leva. V mé interpretaci jsem zachoval kompozici, barevnost a formát, vyloučil realistickou figuraci a místo jemné až nerozpoznatelné práce štětcem, jsem pracoval velkými štětci a razantním gestem. Jednotlivé fáze práce jsem realizoval v rastru, který také vychází z mého kompozičního rozboru Leonardovy práce. V obraze Madona ve skalách je, aspoň pro mě, takové zvláštní a znervózňující místo, je to výrazně a v podstatě nelogicky umístěná a tvarovaná zlatavá draperie v klíně Madony, v mé kompozici je v tomto místě plátkovým zlatem pokrytá plocha podobného tvaru, vystínovaná zelenou barvou, je to taková pocta velkému ctiteli díla Leonarda da Vinci Janu Zrzavému. V osobním malířském dialogu s Leonardovým obrazem „Madona ve skalách“ jsem zažil mnoho krásných a vzrušujících chvil během roku 2019.
• • •
JABLKO III.
The apple
118 X 118 X 118 cm
kov – bronz
metal – bronze
2019
Realizoval a instaloval jsem plastiku Jablko III. je to třetí verse, Jablko I. Bylo součástí projektu HMOTA – TÓN – PROSTOR, Koncert pro komorní orchestr a objekty, který se realizoval 10. 5. – 31. 5. 2000, v Nové Síni, když jsem v roce 2004 dostal zakázku, zjistil jsem, že model již není, po určité době je slévárny likvidují, a tak jsem udělal nový model, v loni se opakoval stejný příběh, Jablko III. je opět jiné, jen koncept je stejný. Plastiky Jablko I. až Jablko III. jsou díla z řady skulptur a obrazů s tématem fragment koule, které jsou významnou částí mé malířské a sochařské práce.
Fragment koule se spirálou směřující do středu ideální koule, fragment vždy ukazuje k celku a vyjevuje podstatu celku, povrch ideální koule je symbolem nekonečna a také absolutna tedy božské podstaty, zlato okrový, lesklý, zastupuje mužský princip. Vnitřní prostor hapticky promodelovaný, těžko popsatelný, temně zelenomodrý, také nekonečný, zastupuje ženský princip. Jablko symbolizuje lidskou touhu po poznání, vědomí, vědomí sebe sama. Bronz, z kterého je plastika ulita, její konstrukce a tloušťka odlitku, vytváří schopnost znít, i malý úder vytváří hudební tón který je součástí celkové koncepce.
